Archeologické nálezy dokazují první použití tabáku již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Staří Mayové ve střední Americe kouřili tabákové listy a to především při svých náboženských nebo posvátných obřadech.
Toltékové, kteří si podrobili mayské městské státy, si vypůjčili tento zvyk právě od Mayů. Rituál kouření tabáku se dále rozvinul především ve spojitosti s náboženskými zvyky.
Arawakové, amazonští Indiáni, také znali kouření tabákových svitků; tato skupina kolonizovala Bahamy, tedy přesně ty ostrovy, které později objevil Kolumbus.
Když Kryštof Kolumbus přistál v roce 1492 na Bahamách, ještě netušil co ho čeká a jaké poklady vlastně objevil. Při svém pobytu na ostrovech pozoroval domorodce kouřící jakési smotané listy záhadné rostliny či jinde potahující kouř do svých úst z neopracovaných dřevěných píšťal. Tyto předchůdce moderních dýmek nazývali domorodci „Tobago“ a pravděpodobně toto slovo dalo jméno tabáku.
Po přivezení do Evropy se tabák na španělském dvoře nejprve pěstoval jako okrasná rostlina, později francouzský vyslanec v Portugalsku Jean Nicot začal tabák pěstovat jako lékařskou rostlinu (jeho jméno je původem slova „nikotin“). Tabák se rychle rozšířil do Evropy a dále i do Číny a Japonska.

Původ slova "tabák" je nejasný. Výraz tabák pochází buď z karibské oblasti z jazyka Taíno nebo je arabského původu. Tam se počátek užívání slova tabák - "tabbaq" datuje kolem 9. století.